Pozornost

Druhým jazykem lásky je pozornost.

Když mluvím o pozornosti, mám na mysli opravdu plnou, maximálně soustředěnou pozornost. Nemyslím tím, že budete sedět vedle sebe na gauči a dívat se na televizi. Vaše pozornost je v takovém případě zaměřena nikoliv na partnera, ale na program ABC nebo NBC nebo nějaký jiný. Ve skutečnosti mám na mysli rozhovor při vypnuté televizi, kdy sedíte na gauči vedle sebe, díváte se na sebe a jeden druhého plně vnímáte. Nebo se můžete jít spolu projít, jen vy dva, nebo si sami zajít na večeři, budete se dívat na sebe a povídat si. Všimli jste si, jak snadno se dá v restauraci odhadnout, který pár je manželský a které dvojce spolu teprve chodí? Ti, kteří spolu chodí, se na sebe dívají a zároveň spolu mluví. Manžele tam prostě jen tak sedí a zírají kolem.

Když spolu s manželkou sedíme vedle sebe na pohovce a věnujeme si svých dvacet minut pozornosti, jeden druhému tak dáváme dvacet minut svého života. Těch dvacet minut se už nikdy nevrátí zpět; dáváme si tak část svých životů. Je to mocný způsob, jak partnerovi projevit svou lásku.

Jeden lék vám nevyřeší všechny nemoci. U Billa a Betty Jo jsem udělal chybu. Předpokládal jsem, že slova ujištění budou pro Betty Jo tím, čím byla jejímu muži. Domníval jsem se, že jakmile se jim dostane patřičného slovního povzbuzení, promění se i atmosféra jejich manželství a oba se začnou cítit milováni.

U Billa to tak fungovalo. Souhlasil se mnou, že jeho jazykem je skutečně řeč slovního ujištění. Řekl mi, jak moc to pro něj znamenalo, když byl ještě chlapcem a jak dobře se cítil, když Betty Jo ocenila, co dělal. Vysvětlil jsem mu, že jazyk Betty Jo není jazykem slovního ujištění, ale jazykem pozornosti. Vysvětlil jsem mu také, co to znamená někomu věnovat plnou pozornost. Nikoliv rozhovor přes okraj rozevřených stránek novin nebo při sledování televize, ale rozhovor, při kterém se jí budete dívat do očí a budete se soustředit na to, co říká nebo s ní budete dělat něco, o čem víte, že to má ráda a budete to dělat s celým srdcem. „Třeba jít spolu na koncert,“ řekl. Byl jsem si jist, že nad Little Rock začalo svítat.

„Pane doktore, přesně na tohle si stále stěžovala. Neděláme nic společně, netrávíme spolu žádný volný čas.“ Dobře, tak tedy tohle je její jazyk lásky; vůbec o tom nepochybuji. Ale co s tím mám dělat? Moje práce je opravdu náročná.

„Popište mi ji,“ řekl jsem.

V následujících deseti minutách jsem se dozvěděl všechno o jeho postupu na firemním žebříčku, o tom, kolik pro to musel udělat a jak hrdý byl na svůj úspěch. Svěřil se mi se svými plány do budoucna i s tím, že do pěti let by konečně mohl být v pozici, o kterou vždycky stál.

„A chcete tam být sám, nebo i s Betty Jo a vašimi dětmi?“ zeptal jsem se.

„Chtěl bych tam být s ní, pane doktore. Chtěl bych, aby se z toho těšila se mnou. Proto mne vždycky tak bolelo, když mě kritizovala za to, že se věnuji jenom práci. Dělám to pro nás. Vždycky jsem s ní počítal, ale její postoj byl vždy odmítavý.“

„Začínáte už chápat proč, Bille?“ otázal jsem se. „Jejím jazykem lásky je pozornost. Věnoval jste jí své pozornosti tak málo, že její citová nádrž zůstala nakonec prázdná. Necítí se ve vaší lásce bezpečně. Proto také útočí na to, co považuje za hlavní příčinu vašeho chronického nedostatku času – vaši práci. Neznamená to ale, že vaši práci nenávidí. Nenávidí skutečnost, že vaší strany přijímá tak málo lásky. Mám pro vás jednu radu, Bille, a bude to těžké. Musíte si pro Betty Jo najít čas. Musíte ji milovat v jejím jazyce.“

„Vím, že máte pravdu, pane doktore. Kde mám začít?“

„Máte u sebe ten poznámkový blok? Ten, do něhož jste si psal, co se vám na vaší ženě líbí?“

„Mám ho u sebe.“

„Výborně. Sepíšeme teď ještě jeden seznam. Seznam věcí, o kterých víte, že by je Betty Jo dělala ráda s vámi. Věci, o kterých během těch let mluvila.“

Takhle vypadá Billův seznam:

1. Vzít rodinný přívěs a strávit víkend v horách (někdy s dětmi, jindy jen sami).
2. Zajít si společně na oběd (do nějaké lepší restaurace, někdy třeba i k McDonaldovi).
3. Obstarat hlídání dětí a zajít si ve dvou na večeři.
4. Promluvit si občas s dětmi o škole.
5. Hrát si s dětmi.
6. Chodit s ní na procházky a povídat si přitom. (Jít vedle ní, ne před ní).

„Právě o tomhle během těch let stále mluvila,“ řekl.

„Asi tušíte, co vám teď poradím, že?“

„Abych to dělal,“ řekl.

„Přesně tak. Jednou týdně po dobu dvou měsíců. Kde na to najdete čas? Prostě si ho uděláte. Jste schopný člověk,“ pokračoval jsem. „Kdybyste se neuměl správně rozhodovat, nebyl byste dnes tam, kde jste. Jste natolik schopný, že vám nebude dělat problém naplánovat si život tak, aby v něm zbylo místo i pro Betty Jo.

„Ano“ řekl, „myslím, že to zvládnu.“

„A Bille, neznamená to, že se tím ztrácí šance na vaše pracovní úspěchy. Znamená to, že až se ocitnete na vrcholu kariéry, bude tam s vámi Betty Jo a děti.

„Nejvýznamnějším aspektem pozornosti je blízkost.
Nikoliv však ve smyslu fyzické blízkosti,
ale blízkosti vyplývající ze schopnosti
soustředit se plně jeden na druhého.“

„Po tomhle toužím ze všeho nejvíc. Ať už úspěchu dosáhnu nebo ne, chci, aby byla šťastná a chci se těšit z života prožívaného s ní a s dětmi.“

Roky přicházely a odcházely. Bill a Betty Jo vyšli společně až na vrchol Billovy kariéry a zase zpátky, ale podstatnější bylo, že u toho byli spolu. Děti se už od rodičů odstěhovaly a Bill a Betty Jo prožívají svá nejlepší léta. Z Billa se stal horlivý ctitel symfonického orchestru, zatímco Betty Jo sepisuje nekonečně dlouhé seznamy toho, co na něm má ráda. Nikdy ho neomrzí poslouchat je. Nedávno založil vlastní společnost a ve svém oboru je opět mezi prvními. Betty Jo už přitom jeho práce neděsí. Těší ji jeho úspěchy a fandí mu. Ví, že v jeho životě je první místo vyhrazeno pro ni. Její citová nádrž lásky je plná a když se začne vyprazdňovat, ví, že k získání Billovy pozornosti jí stačí je se mu zmínit.

„Druhým jazykem lásky je
pozornost.“

Z knihy Pět jazyků lásky. Tento článek vznikl pro rozšíření povědomí o knize.