Přijímaní darů

Třetím jazykem lásky je přijímaní darů

V Chicagu jsem studoval antropologii. Díky tomuto svému zájmu jsem poznal velice zajímavé lidi z různých končin celého světa. Byl jsem ve Střední Americe, kde jsem se zabýval vyspělými civilizacemi Mayů a Aztéků. Na tichomořských ostrovech jsem studoval melanéské a polynéské kmeny. Zajímal jsem se také o Eskymáky v tundrách na severu a o původní obyvatele Japonska – Ainy. Přitahovaly mě především kulturní zvyklosti a rozdíly týkající se manželství a lásky. Zjistil jsem, že v každé společnosti, kterou jsem se zabýval, bylo přijímaní darů nedílnou součástí procesu láska – manželství.

Antropology, mě nevyjímaje, obvykle velmi přitahují kulturní zvyky, které se zdají být univerzálními a prostupují nejrůznějšími odlišnými kulturami. Mohlo by být takovým univerzálním znakem dávání darů jakožto základního projevu lásky, který takto překračuje kulturní bariéry? Je láska vždy spojena s přijímaní darů? Jsou to spíše akademické a tak trochu filozofické otázky, ale pokud by odpověď byla kladná, mohlo by to mít význam i pro dvojce žijící v Severní Americe.

Udělal jsem si malý antropologický výlet na ostrov Dominica v Karibiku. Smyslem této výpravy bylo nashromáždit nové poznatky o kultuře karibských indiánů. Na této výpravě jsem potkal Freda. Fred nebyl rodilý Karibičan. Byl to asi dvacetiletý mladý muž tmavé pleti, který přišel o ruku, když v moři lovil ryby pomocí dynamitu. Kvůli této nehodě se chytáním ryb dále nemohl živit. Měl spoustu času a já jsem jeho společnosti velmi vítal. Debatami o zvycích v jejich kultuře jsme strávili celé hodiny.

Při mé první návštěvě u něj doma se mě zeptal, „Pane Gary, dal byste si trochu džusu?“ na což jsem reagoval s potěšením. Otočil se ke svému mladšímu bratrovi, a řekl, „Přines panu Garymu džus“. Bratr se otočil, po blátivé stezce došel až ke kokosové palmě, vyšplhal se na ni a vrátil se s kokosovým ořechem. „Otevři to,“ komandoval ho Fred. Třemi rychlými pohyby mačety odřízl horní část ořechu trojúhelníkového tvaru. Fred mi kokosový ořech podal a řekl, „Džus pro vás“. Kokosové mléko bylo poněkud zelené, ale vypil jsem všechno, protože jsem věděl, že to byl dar z lásky. Byl jsem přítel a přátelům se nabízí džus.

Ke konci našich společně prožitých týdnů, když už jsem se chystal k odjezdu, jsem od Freda dostal poslední dar na znamení našeho přátelství. Byl to zkroucený kus dřeva, dlouhý asi pětatřicet centimetrů, které vylovil z oceánu. Bylo sametově hladké, jak s ním voda házela o skály. Fred mi řekl, že tohle dřevo je velmi staré a rostlo na dominikánském pobřeží. Chtěl, abych si ho vzal jako připomínku na překrásný ostrov. Ještě dnes, když se na ten kus dřeva zadívám, zdá se mi, že slyším vlny karibského oceánu. Není to pro mne jen upomínka na ostrov, ale především na Fredovo přátelství.

Dárek je něco, co můžete vzít do rukou a říci, „Podívej, vzpomněl si na mne“ nebo, „Vzpomínala na mne“. Abyste někomu mohli koupit dárek, musíte na něj nejdřív myslet. Dárek sám o sobě se potom stává symbolem onoho vzpomínání. Nezáleží na ceně dárku, důležité je, že jste na toho člověka mysleli. Vaše vzpomínka tak nezůstane skryta jen ve vaší mysli, ale darem je prezentována veřejně jakožto výraz lásky.

Matky si jistě pamatují na první den, kdy jim jejich děti přinesly ze zahrady utrženou květinu jako dárek. Měly jistě radost, i když to možná byla květina, která se neměla trhat. Už od raného dětství mají děti sklon přinášet dárky svým rodičům, což může být opět důkazem, že poskytování a přijímání darů je jedním ze základních znaků lásky.

Dárky jsou vizuálními symboly lásky. Většina svatebních obřadů zahrnuje ceremonii týkající se předávání a přijímání snubních prstenů. Osoba vykonávající obřad říká, „Tyto prsteny jsou vnějším a viditelným znamením vnitřního, duchovního pouta, které vaše srdce láskou navždy spojuje v jedno“. To není pouze bezvýznamné rétorické cvičení. Je to pojmenování důležité skutečnosti – symboly jsou emocionálně velice významné. Řeč symbolů může být někdy dokonce zřetelnější než cokoliv jiného. Je to dobře vidět u rozpadajících se manželství, když manžel nebo manželka přestanou nosit snubní prsteny. Jeden muž mi řekl, „Když po mě hodila svůj snubní prsten a rozzlobeně odešla z domu s prásknutím dveří, věděl jsem, že naše manželství je ohroženo. Nechal jsem její prsten ležet na zemi dva dny. Když jsem ho konečně zdvihnul, rozplakal jsem se při tom“. Měl být symbolem svazku, ale v jeho dlani na místo na jejím prstě byl spíše symbolem rozpadajícího se manželství. Samotný prsten v něm vzbuzoval hluboké emoce.

„Jestliže je primárním jazykem
vašeho partnera přijímání darů,
můžete se stát jeho skutečným znalcem.
Je to totiž jeden z nejjednodušších jazyků učení.“

Vizuální symboly lásky jsou pro někoho více a pro někoho méně důležité. Proto také lidé mají odlišné názory na nošení snubních prstenů. Někteří jej už po svatbě neodloží, zatímco jíní jej nenosí vůbec. To také svědčí o odlišných primárních jazycích lásky. Jestliže přijímání darů bude mým primárním jazykem, budu prstenu, který od partnera dostanu, přikládat velký význam a budu jej nosit s hrdostí. Velmi důležité pro mě budou také všechny ostatní dárky, které během let ještě dostanu. Budou pro mne vyjádřením lásky. Bez těchto pozorností jako jejích vizuálních symbolů bych o našem vztahu mohl/a začít pochybovat.

„Třetím jazykem lásky je
přijímaní darů.“

Z knihy Pět jazyků lásky. Tento článek vznikl pro rozšíření povědomí o knize.