Citová nádrž lásky

592 slov, doba čtení 3 minuty

Udělejte si online test Pět jazyků lásky ZDE

„Každý z nás v hloubi duše touží po blízkosti a po tom, aby byl milován. Manželství je místem, kde bychom měli nacházet naplnění této potřeby po lásce a intimitě.“

Pokud se shodneme na tom, že láska je klíčovým prvkem lidského života v minulosti i současnosti, pravděpodobně se shodneme i na tom, že je to slovo často zavádějící. Používáme ho v mnoha různých kontextech. Například řekneme „miluji zmrzlinu“ a vzápětí „miluji svou rodinu.“ Vyjadřujeme tak své oblíbené aktivity: plavání, lyžování, lov zvířat. Milujeme také věci: auta, jídlo, domy. Naše láska se týká zvířat: psů, koček, někdy dokonce i hadů. Milujeme přírodu: stromy, květiny, počasí. A samozřejmě milujeme lidi: rodiče, děti, partnery, přátele. Můžeme dokonce říci, že milujeme být zamilovaní.

Pokud nám toto všechno ještě nepřipadá dostatečně komplikované, používáme pojem „láska“ také k vysvětlení našich činů. „Udělal jsem to, protože ji miluji.“ Tento výrok se může vztahovat na mnoho různých situací. Někdo může ospravedlňovat nevěru s tím, že je to kvůli lásce, zatímco duchovní by to nazvali hříchem. Manželka alkoholika uklízí po jeho výstřelcích a říká tomu láska, zatímco psycholog to může vidět jako projev závislosti. Rodič, který plní všechny rozmary svého dítěte, to dělá z lásky, ale terapeut by to mohl nazvat nezodpovědností.

Jak tedy vypadá skutečné láskyplné jednání?

Nechceme se zaměřit na chybná užití a interpretace slova láska, ale spíše na ten druh lásky, který je zásadní pro naše emocionální zdraví. Dětská psychologie nám říká, že každé dítě má základní emocionální potřeby, které je třeba naplnit, aby se vyhnulo psychické nestabilitě. Nejvýznamnější z těchto potřeb je cítit se milováni a vnímat zájem okolí. Když děti dostávají dostatek pozornosti a péče, vyrostou pravděpodobně v odpovědné dospělé. Pokud však láska chybí, může dojít k emocionálním a sociálním deformacím.

Toto přirovnání mě zaujalo hned, jak jsem ho poprvé slyšel: „Každé dítě má uvnitř sebe jakousi emocionální nádrž na lásku. Když se cítí milováno, vyvíjí se normálně. Pokud je však tato nádrž prázdná, začne se chovat neobvykle. Mnoho problémů v chování pramení z nenaplněné touhy po lásce – z prázdné citové nádrže.“ Takto mi to vysvětlil psychiatr specializující se na péči o děti a mládež.

Když jsem to poslouchal, vzpomněl jsem si na řadu rodičů, kteří líčili problémy svých dětí. Nikdy dřív jsem si nepředstavoval jejich prázdné citové nádrže, ale najednou jsem viděl, jak jejich chování odráží hledání lásky. Hledali ji tam, kde nebyla, a zkoušeli různé způsoby, jak ji získat, ale ty je nikam nevedly.

Potřeba cítit se milován partnerem je středobodem manželství. Jeden muž mi nedávno řekl: „Co mi je platné mít dům, auta nebo soukromou pláž, když mě moje žena nemiluje?“ Co tím chtěl říct, chápeme? „Víc než po čemkoliv jiném toužím po tom, aby mě moje žena milovala.“ Materiální věci nedokážou nahradit lidskou náklonnost. Manželka zase říká: „Celý den o mě nejeví zájem a pak chce jít do postele. To nesnáším.“ Není to, že by neměla ráda sex, ale že touží po citové náklonnosti.

Mohla by v manželstvích existovat neviditelná emocionální nádrž, která potřebuje být naplněna? Může její prázdnota vést k nevhodnému chování, ostrým slovům a kritice? Pokud bychom našli způsob, jak ji naplnit, mohlo by to obnovit naše manželství? Mohli bychom tak vytvářet prostředí, kde je možné diskutovat o rozdílech a řešit konflikty? Mohla by tato emocionální nádrž být klíčem k úspěšnému partnerskému životu?

Jak jste na tom Vy? Jaké jsou Vaše hlavní jazyky? Udělejte si online test ZDE

“Proč jsou vztahy tak složité a co s tím?” Přečti si povídku: Náhoda nebo osud? Poutavý příběh, na který prostě nezapomeneš.